Jedenáct let pracuji ve zdravotnictví jako nemocniční kaplan. Za ta léta jsem vedl rozhovory s lidmi v
obtížných životních situacích. Poznával jsem, že to, co jim často schází, je širší podpora v rámci jejich
životního příběhu. Mnozí z nich byli neformální pečovatelé s minimální podporou. Často na to byli
sami a neměli s kým sdílet své strasti. Když pak ti blízcí, o které pečovali, zemřeli, zůstávali sami i na
svůj smutek. Často pak byl jejich zdravotní stav výsledkem nadměrného stresu a vyčerpání – nejen z
péče o blízkého, ale také z neošetřeného smutku.
Po velkém vypětí, které museli napřít do péče, přišlo velké vypětí truchlení, zařizování a řešení
situace. Existují studie, které říkají, že po ztrátě blízké osoby má člověk až rok oslabenou imunitu.
Také studie ukazují, že u těch, kteří sami pečovali, dříve či později propuklo nějaké vážné
onemocnění. Není se čemu divit. Péče o blízkého je spojena s velkou zátěží pro organismus, nejen
tělesnou, ale také psychickou, jak o tom třeba mluví nedávný výzkum PAQ Research o neformálních
pečujících. Na to, na co si pečující velmi často stěžují, je snížená kvalita života, malá podpora
terénních služeb a osamělost. Důležité jsou pro ně velmi často vztahy v rodině. Ale co když někdo
třeba nemá rodinu, která by byla stabilizačním prvkem v jejich péči?
Proto jsem dlouho přemýšlel nad tím, jak těmto lidem pomoci. Tak jsem se ve svém profesním životě
začal mnohem víc orientovat na paliativní péči, na podporu lidí v obtížných životních situacích a
poradenství pro pozůstalé. Také mě to vedlo k založení spolku Podpora na dosah, z.s. Zjistil jsem, že v
Ústí nad Labem není téměř nikdo, kdo by se věnoval péči o pozůstalé. To byla prvotní myšlenka k
založení spolku. Chtěl jsem otevřít poradnu pro pozůstalé. Jak jsem ale tuto myšlenku začal
diskutovat s lidmi okolo mě, a to nejen ze zdravotnického prostředí, začal jsem zjišťovat, že lidé toho
potřebují trochu víc.
Lidé se totiž často ocitnou v těžké životní situaci, ať už se třeba jedná o sdělení nepříznivé diagnózy,
nebo třeba o vztahové problémy, či jakoukoliv situaci, kdy je toho na ně prostě moc. Potřebují
podpořit, sdílet svoje starosti v bezpečném prostoru, ve kterém mohou dát průchod svým emocím, ať
už jsou jakékoliv. Říká se, že sdílená starost je půl starosti. V naší poradně chceme vyslechnout jejich
příběh, chceme pomoct se zorientovat v tom, co je trápí, a nasměrovat tam, kde mohou obdržet i
praktickou pomoc. Také ale chceme nabízet pomoc v konkrétních životních situacích, jako je třeba
úmrtí v rodině a ztráta blízkého či náročná péče o blízkého doma. Chceme nabízet i různá skupinová
podpůrná setkání.
První službu, kterou chceme nabídnout, je služba poradce pro pozůstalé. Představte si ho jako
člověka, který vám v té největší bouři podá deštník a pomůže vám udělat první krok, i když vy sami
nevíte, kam šlapat.
- Pomůže s „papírovou válkou“: Smrt přináší hromadu zařizování. Poradce vám lidsky vysvětlí,
co je to vdovský důchod, jak funguje dědické řízení a co všechno musíte nahlásit, abyste na
nic nezapomněli. - Vyslechne vás bez odsuzování: Můžete u něj nadávat, plakat nebo jen mlčet. On ví, že
smutek není nemoc, kterou je třeba léčit, ale cesta, kterou musíte projít. - Poradí s rituály: Ne každý chce klasický pohřeb v krematoriu. Poradce vám pomůže vymyslet
rozloučení tak, aby sedělo k vašemu blízkému i k vašim možnostem. - Podepře vás, když okolí mlčí: Přátelé a sousedi často neví, co říct, tak se raději vyhnou
pohledu. Poradce se vás nebojí zeptat: „Jak se dneska opravdu cítíte?“
Do budoucna bychom také chtěli spustit službu podpory pro neformální pečující, takzvaný case
management. Je to sice cizí slovo, ale lze si pod tím představit takového průvodce péčí. Je to člověk,
který vás vyslechne, poradí a nasměruje. Je to takový váš spojenec v péči o vašeho blízkého – tátu,
mámu, dítě nebo partnera. Někdy se stane, že do té péče nastoupíte a za chvíli zjistíte, že to není jen
o práci kolem nemocného, ale i o spoustě vyřizování po úřadech, doktorech a najednou musíte
shánět pomůcky, o kterých jste mnohdy ani neslyšeli. Tato služba neřeší jen toho nemocného, ale
také pečujícího. Pomáhá vám poskládat celou tu skládačku péče dohromady. Spolu vytvoříte plán,
zmapujete, co jste schopní udělat vy sami, a také vás pravidelně „hlídá“ a ptá se: „Jak to zvládáte vy?
Nejste unavená, unavený? Nepotřebujete si na odpoledne odpočinout?“ Je to zkrátka taková opora
pro vás.
V této oblasti chceme úzce spolupracovat i s lékaři, kteří budou ve zdravotním středisku na Hluboké
33 spolu s námi. S mnohými se znám ze svého působení ve zdravotnictví a již dříve jsme
spolupracovali. Například s MUDr. Pánkem jsem již spolupracoval v rámci dětské paliativní péče. Naše
spolupráce se zakládá na společném cíli: poskytnout rodičům a blízkým nejen lékařskou péči, ale i
širší síť služeb. Jsme si vědomi toho, že někdy jen lékařské vyšetření a sdělení diagnózy nestačí, ale že
je potřeba se starat i o potřeby pečujících.
Jedna z cest, jak zvládat těžké životní situace, je také v tom, když se spolu potkají lidé, kteří si již
těžkou situací prošli a mají něco za sebou. Ono se totiž spousta věcí dá zvládnout, pokud máte kolem
sebe komunitu, která třeba už ví, jak na to. Proto často vznikají podpůrné skupiny. Je to komunita lidí
s podobnými příběhy, se kterými si můžete dát kávu, popovídat si nebo třeba vyrazit na výlet.
Naše heslo je jednoduché: Vyslechneme, nesoudíme, poradíme. Pokud cítíte, že potřebujete
podporu, jsme tu pro vás